Bez černý
„Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni,“ říká staré české přísloví. A má pravdu. Ale víte, že bez černý je jedovatý?
Naši předci si bezu velmi vážili. Věřili totiž, že jeho síla přinese zdraví, ubrání dům před zlem, odežene bosorky a divoženky a ochrání jej před hromy, blesky a ohněm nebo také dobytčím morem. I proto dříve rostl keřík černého bezu vedle každého stavení či v blízkosti chléva.
Seznamte se: bez černý
Bez je listnatý keř, který má široké využití v léčitelství, farmacii a potravinářství. Listnatý keř lze najít na vlhkých lesních mýtinách, na mezích, u cest a na rumištích. V přírodě roste volně na světlých i polostinných místech. Vyskytuje se též hojně na venkově v živých plotech, u domů i v zahradách. Daří se mu na stanovištích především bohatých na živiny, především na dusík, a vlhkých místech. Listnatý keř dorůstá výšky až 8 metrů, ale většinou najdete menší exempláře se vzrůstem 3-5 m. Květy v barvě slonové kosti jsou uspořádané v bohatých vrcholičnatých latách, nejčastěji členěných pěti hlavními paprsky. Vypadají jako chomáčky a celý keř jimi bývá v červnu doslova obsypán.
List, stonky i kůra jsou lépe užívat zevně, květy je možné konzumovat.
Bez v léčitelství V minulosti se bezem léčilo snad téměř vše. Výhonky bezu se používaly na zmírnění bolesti zubů, mladé lístky léčily popáleniny a přikládaly se na rány způsobené pokousáním vzteklého psa nebo se jimi zastavovalo krvácení z nosu. Dnes se v lidovém léčitelství používají všechny části rostliny, sbírá se květ, list, bobule a kůra. Jsou vyšlechtěny i okrasné kultivary 'Madona' a 'Black Beauty', které zdobí zahrady.
Celá rostlina obsahuje fytocidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. V léčitelství se odpradávna používá kůra a listy. Dříve byly listy používány k úlevě od bolesti, otoku, zánětu, ke stimulaci produkce moči a k vyvolání pocení. Kůra byla používána jako diuretikum, projímadlo a k vyvolání zvracení. Kůra a listy rostliny jsou považovány za jedovaté, obsahují glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin a nelze doporučit vnitřní užívání listů a kůry. Otravy po požití listí nebo kůry se projevují silným zvracením, průjmem a celkovou slabostí.
Květy jemné jako krajka
Nadýchané chomáčky bezových květů jsou plné pylu, který všechno barví na žluto. Květy se sbírají za suchého počasí nejlépe před jejich úplným rozvitím. Odvar ze sušených květů je močopudný, rozpouští hleny a podporuje pocení. Má diuretické účinky, snižuje horečku a mírní kašel. Chlazený neslazený čaj z květů je výtečným lékem i při zažívacích potížích, plynatosti, nevolnosti a pomalém trávení, či nedostatečné činnosti žlučníku.
Je potřeba mít na paměti, že květy lákají broučky a mšice, tak při sbírání vybírejte jen ta bez hmyzích obyvatel.
Květ bezu sušte rychle v tenké vrstvě vždy ve stínu, na přímém slunci věty zčernají.
Co sbírat a jak sušit
K sušení sbíráme celá, rozkvetlé květenství. Květenství sbíráme nejlépe za slunných dní kolem poledne ulamováním nebo odstřiháváním. Vybírejte takové květy, které jsou právě rozvinuté nebo ještě těsně před plným květem, ty obsahují nejvíce cenných látek. Sušíme je v co nejrychleji buď rozprostřené v tenké vrstvě, nebo květenství zavěsíme v dobře větrané místnosti. Sušíme ve stínu, na slunci květy zčernají. Ze sušeného květu připravujeme léčivý čaj proti nachlazení nebo květy je možné využít i v kosmetice.
Co s ním?
Z květů se přepravuje kromě čaje i mnoho jiných oblíbených pochoutek od sirupu, přes rosol až po kostimatici.
Kosmatice 10 květenství černého bezu, 1 vejce, 100 ml mléka, 1 lžička másla, 3 lžíce hladké mouky, může být celozrnná špaldová, 1 špetka soli, 250 ml oleje, 1 lžíce cukru moučka, podle chuti skořice
Připravte si květenství černého bezu tak, aby na každém zůstala asi dva centimetry dlouhá stopka. Vybírejte právě rozvité kvítky, na kterých nejsou mšice. Kvítky pořádně otřepejte, aby v nich nezůstali broučci, a odolejte pokušení je omývat, těsto by na nich špatně ulpělo.
Připravte si těstíčko na obalování. Oddělte žloutek od bílku a z bílku a špetky soli ušlehejte tuhý sníh. Ve vyšším, ne příliš velkém kastrolu rozpalte olej – je lepší, je-li hladina vyšší. Zatímco se rozehřívá olej, přidejte k žloutku mléko a rozpuštěné máslo a prošlehejte. Prosejte mouku a umíchejte hustější těstíčko. Vmíchejte do něj opatrně bílkový sníh – vznikne nadýchaná, ale tekutá hmota, která na bezu dobře ulpí. Květenství bezu chyťte za stonek, pořádně omočte v těstíčku a nechte chvilku okapat. Vložte do rozpáleného oleje tak, aby se květenství rozprostřelo. Smažte asi 30 sekund – jakmile těsto zezlátne, máte hotovo. Odložte osmaženou kosmatici na krátkou chvíli na papírový ubrousek a nůžkami odstraňte přebytečné stonky – jsou tuhé a jedovaté. Takhle pokračujte, až spotřebujete všechny květy i těstíčko. Podávejte ihned lehce poprášené moučkovým cukrem.
Příště, 15. 6. se podíváme na plevel na talíři.