Vánoční jedovky. Díl 2.: tis, thuje a břečťan

Vánoce v našich myslích představují poklidný čas plný milých lidských setkání v příjemném, svátečně nazdobeném prostředí. Jaké další jedovaté rostliny najdeme v našich domovech po dobu Vánoc.

Zelené větvičky tisu jsou krásné, neopadávají ani po uschnutí. Tis obsahuje smrtící jed.

Tis nejen červený Tis je krásná, stálezelená, dlouhověká dřevina, které může dorůst za 1000 až 1500 let svého života do 20metrové výšky. O jedovatosti tisu se všeobecně ví, celý tis je jedovatý. Jedovaté jsou kořeny, kůra, dřevina, jehlice a bobule. Zelené bobule jsou jedovaté, zralé červené bobule však mají jednu část jedlou, tou je právě červené oplodí. Semeno uvnitř plodu je jedovaté.

Tmavě zelené ani po uschnutí neopadavé jehličky tisu představují ideální vánoční materiál na věnce, girlandy a jiné dekorace. U tisu je potřeba se mít zvláště na pozoru, jeho jed alkaloid taxin je prudký a silný. Uvádí se, že k otravě stačí 0,2 -2 g rostliny na 1 kg živé váhy (u 70 kg člověka může být už smrtelnou dávkou 14 g jehličí). Jed účinkuje velmi rychle v řádu desítek minut.

O jedovatosti tisu svědčí i legenda dokládající výjimečné vnímání tisu našimi předky. Ve Vilémovicích u Ledče stojí mohutný tis, jehož stáří se odhaduje na 1500 až 2000 let. Podle pověsti začátkem 13. století tuto oblast kolonizovali benediktini, kteří zde vykáceli celé lesy. Dotyčný tis ale nechali stát, protože ho považovali za symbol smrti a báli se na něj vztáhnout ruku. Díky tomu ho můžeme obdivovat dodnes.

Thuje jsou oblíbeným živým plotem. Největší obsah jedu mají semena thůjí. Živý plot z thují

Thuje, nebo také zerav je stala v minulém století hitem zahrada a parků. Zdánlivě bezúdržbovou, rychle rostoucí dřevinu najdeme skoro všude. Zeravy se pěstují v několika druzích, nejčastěji je to zerav západní a zerav východní, oba v mnoha kultivarech. Zeravy mnohdy lemují zahrady a zajišťují na zahradách soukromí, lze je tvarovat řezem, který je nich nutností, protože dobře rostou. Všechny thuje obsahují neurotoxin thujon, ale ten najdeme třeba i v šalvěji nebo v pelyňku. Při požití zelených částí zeravu může dojít k otravám, doprovázeným zvracením, průjmy, zvýšením krevního tlaku, zrychlením tepu, případně ke krvácení do žaludeční sliznice, plicním komplikacím, a i k nezvratným změnám na játrech a ledvinách. Otravy mohou mít fatální následky, ale není to častá, chuť tújí je nepříjemná. Nejsilněji jedovaté jsou plody v podobě šištic, která obsahují velmi jedovatá semena.

Břečťan způsobuje často alergické reakce, jeho jedovatost není nikterak vysoká, naopak je cennou léčivkou v boji s kašlem. Nejjedovatější jsou opět semena.

Břečťan škodí nebo pomáhá?

Břečťan je stálezelená popínavá dřevina. Jeho dlouhé, listem dekorativní šlahouny se dobře tvarují do věnců a splétají do girland. Břečťan je od starověku symbolem nesmrtelnosti, přátelství a věrnosti. V antickém Řecku byl předáván při svatbě svatebním párům.

Bobule stejně jako listy obsahují terpeny, saponiny a také přirozeně se vyskytující pesticid falcarinol, který je znám z čeledi miříkovité (je obsažen třeba v mrkvi). Bobule i listy mohou vyvolat úporné průjmy a při požití většího množství mohou být i životu nebezpečné. Často se o břečťanu mluví jako o silném alergenu, kdy u citlivých osob může již kožní kontakt vyvolat silnou alergickou reakci. Na druhou stranu je břečťan velkým pomocníkem při léčbě dýchacích onemocnění, neboť má zklidňující a regenerační účinky na epitel dýchacích cest. Určitě znáte břečťanový sirup proti kašli.